Můžeš se přiblížit, víc a hlouběji vidět, a když budeš mít štěstí, kousek zachytit.

Protože uvnitř odráží vně, skutečnost sen a sen skutečnost a každá věc vrhá stín.

Proto tvoříme "en plein air” - každou chvíli dne a noci, v zahradě, na každém místě v domě, s někým blízkým. Stavět dům je jako “houpat se”. Odcházet a vracet se. Porovnávat. Přidávat a ubírat závaží na starých vahách.

Je nekončící touhou po rovnováze a dětskou hrou zároveň. Začne, jakmile zpomalíš, zastavíš, rozhlédneš se

a pocítíš "kolem", které je stejně důležité jako věc sama, mnohdy dokonce důležitější.

Místo, tradice, historii, řemesla, krajina. Byly tu před námi, mají vzpomínky, vyprávějí příběhy.

A pak je tu ono neohraničené M E Z I, na kterém záleží nejvíc - vztahy a doteky věcí, synchronicita.

Všimneme-li si jej, jsme na dobré cestě, pak nové, co vytvoříme, může být "dokonalé",

pravdivé a krásné zároveň./ Daniela